Jako zásah do soukromého života a korespondence je podle judikatury ESLP nutné chápat jak kontrolu obsahu pošty a telefonních hovorů, zjišťování telefonních čísel telefonujících osob, tak uchovávání informace, že daná osoba telefonovala s určitou osobou nebo vedení spisů bývalé státní bezpečnosti s údaji o minulých aktivitách osoby. Totéž logicky platí i pro e-mailovou korespondenci a aktivity na internetu. Není rozhodující, jak ESLP rovněž judikoval, zda shromažďovaná data byla také nějakým způsobem použita.

Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 502/2000 judikoval, že soukromí každého člověka je hodno ochrany ve smyslu čl. 13 Listiny nejen ve vztahu k vlastnímu obsahu zpráv podávaných telefonem, ale i ve vztahu k údajům o volaných číslech, datu a čase hovoru, době jeho trvání, v případě mobilní telefonie ve vztahu k údajům o základnových stanicích zajišťujících hovor. Tyto údaje jsou nedílnou součástí komunikace uskutečněné prostřednictvím telefonu.

 

Evropskými státy implementovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/24/ES byla a stále je podrobována silné kritice prakticky ve všech státech EU. V několika členských státech soudní dvory posuzují stížnosti občanů a telekomunikačních operátorů, poukazujících na to, že plošným shromažďováním údajů o elektronických komunikacích dochází k porušení základního práva občanů na ochranu soukromí. Ústavní soudy v Rumunsku a Bulharsku již označily legislativu, která implementuje směrnici za protiústavní. Německý Spolkový ústavní soud projedná stížnost podanou 34'000 občanů v nejbližší době. Návrh na zrušení příslušných částí zákona a prováděcích předpisů v ČR připravilo Iuridicum Remediium ve spolupráci s dalšími subjekty. Tento návrh v současné době čeká na podání k Ústavnímu soudu ČR.

 

V přelomovém rozhodnutí (S. a Marper v. Spojené království) přijatém v roce 2008, označil Evropský soud pro lidská Práva za nelegální britské databáze DNA a otisků prstů, s poukázáním na to, že ´plošné a nevýběrové uchovávání dat [...] představuje nepřiměřený zásah do práva na ochranu soukromí a nemůže být považováno za nezbytné v demokratické společnosti.´ Stejné je to s plošným a nevýběrovým shromažďováním dat o komunikaci, o pohybu mobilního telefonu a použití internetu, které jsou shromažďovány a zpracovávány bez jakéhokoli konkrétního podezření prakticky u všech občanů.

 

Uchovávání provozních a lokalizačních údajů lze považovat za nevhodný nástroj, který je hrubým plošným a nevýběrovým zásahem do práv na ochranu soukromí občanů již v současné podobě. Jakékoli rozšiřování okruhu subjektů, které mají k těmto údajům přístup, usnadňování tohoto přístupu nebo rozšiřování okruhu těchto údajů považujeme pouze za prohlubování stávajícího problému. Je rovněž nutné upozornit na to, že ze zahraničních zkušeností (např. poslední teroristický útok na letadlo z Amsterodamu do Detroitu) vyplývá, že častým důvodem, proč tajné služby nedokázaly zabránit teroristickým útokům nebyl nedostatek informací, ale jejich chybné vyhodnocení.

 

Provozní a lokalizační údaje umožňují získání obrovského množství informací o soukromí osob a zároveň umožňuje s velkou pravděpodobností (a využitím příslušného programového vybavení na analýzu dat) určit pohyb a činnost těchto osob v budoucnu. Jejich vypovídací hodnota je srovnatelná např. s odposlechy telefonních hovorů, s tím, že je lze jednodušeji zpracovávat a třídit. Rozdíly v právní úpravě mezi obsahovými údaji a provozními a lokalizačními údaji ohledně přípustnosti zásahu do práva na ochranu soukromí a korespondence jsou tak neodůvodněné.

 

Plošné uchovávání těchto údajů o občanech, kteří využívají telefon a internet lze považovat neadekvátní. Naplnění stanoveného cíle „vyšetřování, odhalování a stíhání závažných trestných činů“ tak jak je definován v čl 1 odst. 1 Směrnice lze, vzhledem k možnostem anonymizace komunikace [1] považovat za problematické a zvolený prostředek (tedy využívání provozních a lokalizačních údajů) za málo efektivní. Jako nejméně efektivní se pak jeví využívání těchto údajů k prevenci, kterou Strategie považuje za stěžejní. Napadená ustanovení dopadnou především na osoby, které se nedopouštějí žádné trestné činnosti, protože osoby, které se jí dopouštějí, budou svoji komunikaci anonymizovat. Ustanovení Směrnice i českých implementačních předpisů byla přijata v rozporu se zásadou proporcionality, která představuje nejvýznamnější korektiv státních zásahů do práva na soukromí. Shromažďování a využívání provozních a lokalizačních údajů o telekomunikačním provozu je tedy z výše zmíněných důvodů v rozporu s čl. 7 odst. 1, čl 10 odst. 2 a 3 a čl. 13 Listiny, jakož i čl. 8 EÚLP.

 

Iuridicum Remedium v současné době považuje jakékoli rozšiřování pravomocí v této oblasti za zcela nevhodné.

---